Črty

Zase sám …

Odletěl na ptačí ostrovy.
Last minute.
Ale stih‘ to.

Místo dortu mám vepřové z McDonald’s.
A záchod za pětikorunu.

A moc si přeju, ať na Kanárech sněží.

…

Na dveřích baru, kam pravidelně docházím pro malé porce žití, je cedulka:

„ODVOZ STARÉHO ŽELEZA KAŽDOU NEDĚLI“

…

Tak jsem se konečně našel.

Prej „musíš si umět říct“ …

No, jestli je vztah o tom, že si „musím říkat“, pak mi jako partner v pohodě stačí sálový počítač z roku sedmdesát a pár…

Viděli jste ho?

To dnešní ráno …

Slunce, co zahřeje a nespálí.
Vzduch, co je svěží a přitom nemrazí.
Vítr, kterej nese vzpomínku na léto.

Všechno uměřený.

A zadarmo!

Já…

Otevřel jsem oči a hned bylo jasno:

Ze zamračený oblohy lilo jako z konve.
V prostřed roku.
Uprostřed týdne.

A je to tady

Krize středního věku.

Koupil jsem knihu se…

Lolly.

Pop.

Gotická dívka.

Černé vlasy, černé oči, černé myšlení.

„Hele, jakou máš opravdovou barvu vlasů? Myslím, přírodní?“

(Zamyšlení)

„Ti nevím. Zelenou? Asi …?“ …

Za starých dobrých časů se emoce vyjádřila třeba zlostným třísknutím dveřmi.

Dneska je to o tom, kdo rychleji zavře ICQ …..

Jenže za tím, kdo těmi dveřmi třísknul se dalo…

Seděla proti mně.

Triko od Avonu, cestovní tašku s nápisem „New Age“, začtená do „Probuďte se“ a oči plné naděje na světlé zítřky.

Pokrok prostě nezastavíš.

Zmatený penzista v metru.

V teniskách s nápisem RETRO …

Den jak ze žurnálu
Z 30.let.
Černobílý.

Šedé mraky, bílá káva, černá budoucnost.
Jen kapky deště nemají barvu.
Jakoby nevěděly, na čí stranu se přidat.