5 184 000 vteřin

… anebo tak nějak dlouho jsem byl šťastnej.

Prej, že jsem dárek k jeho narozeninám …

Bylo nám fajn, zmokli jsme spolu, spálili se spolu, milovali i pohádali. Bylo nám veselo i smutno.

Všechno spolu.

A teď je to pryč. Jak ta letní bouřka.

Jen vzduch není svěží a člověku není líp.

Bolí to. A je to těžký.

Jako podzimní mlha nad ránem, co se ne a ne zvednout… Chci věřit, že je to tak lepší pro něj i pro mě.

A možná vůbec poprvý nevěřím. Sám sobě.