Črty

Tak se v tom ztrácím …

V Plzni dostanete titul magistra za šedesát dní.

V Oslu Nobelovku za deset měsíců.

Mi stačí pusa.

Musím čekat celej život?

Nebo je třeba být prezident, černej či policista? 

Zahlídl’s je

Hmmm, tak TENHLE Tě nahradil

Víš, co se patří

Usmát se

Přát jim lásku a štěstí

Pro dnešek ale dobré vychování končí tam,

kde plastovej příbor a tácek z fast-foodu

Navrch přidáš co zbylo v srdci

A zas Ti bude po zbytek týdne zle

Už bys měl vědět, že laciný věci bývaj‘ bezcenný 

Where to beginWhere to begin 
Contigo Aprendí,
Zvláštní znamení,
první od Čajkovskýho,
druhej od Rachmaninova. 

Nikdo neposlouchá
Ani Ty sám
Could we start again, please? 

Jenže život není písnička z iTunes
Je bez ukázek
Někdy lacinej a vždycky za všechny prachy 

Nejsi to Ty, kdo vybírá, co se bude hrát
A jak dlouho  …   

Bloumal po podlažích nejnovějšího svatostánku konzumu v Praze

Tmavé brýle na očích

Patrně oslněn odrazem vlastního já

„My jsme úplně jiná sorta lidí …“

Ano

Zrodila se hvězda

Nebo idiot

Je to jen o úhlu pohledu …

K Valentýnu jsem dostal lístky na Tinu,

nový rifle,

perníkový srdce – je na něm napsáno „z lásky“,

A růži. Rudou.

Říkali mi, že se musím mít rád.

Tak jsem začal.

Co všechno člověk nekoupí na kreditku od Citibank.

Tak je tu

Možná chtělo stihnout poslední slevy

Srdce na Valentýna

Nebo ho polekala konkurence – na Sokolovský otevíraj‘ veliký květinářství

A třeba mi jen splnilo přání …

Kruci, v tom světle vypadá tak dobře

A voní …

Co na tom, že ho zase rychle vypakujou za dveře

Přišlo totiž dřív, bez „white tie“ a…

Byly u vytržení

Nad salátem v misce z plastu

Probraly žalmy, Svatou trojici i Apokalypsu

A pak si daly repete

„Menu Plus“

(Velký hranolky, sklenka na Colu a Dopisy Korintským v ceně)

Obráceny na víru ve fastfoodu na Florenci

No, není to boží?

McBoží …

Zbyla jen Plzeň.

A Gambrinus.

Dvakrát.

Jak „Deset stupňů ke zlaté“.

Nevyhrál jsem.

Mám jen cenu útěchy.

Výměnou za opojení.

Na chvíli.

A hořkost.

Až do rána.

Stejně miluju bublinky.

A pivo dáme k ledu.

Má rád Operu.
A vyžehlený věci.

Já nerozpoznám Tibaldi od Callas,
fandím Firefoxu
a vyžehlit neumím ani průser.

Natož rukáv od košile.

Asi jsem levej.

A tak nám oběma nezbývá,
než dál hledat.
Toho pravýho.

Seděli proti sobě, jeden proti jednomu.

Předstíraje, že každý z nich má plnou hlavu toho druhého.

A v srdcích obou byl přitom kdosi třetí.

Zneklidněni, spěchali zpět domů k večeři.

K těm čtvrtým …