Mohlo jich být deset …

První rande: (Rejpám špičkou boty do země. Do očí se mu ani nepodívám. Jsem nesmělý a doufám, že mě vyléčí. Miluju ho.)

Druhý rande: (Škola nonverbální komunikace. Oči a ruce děsně ukecaný. Já miluju jeho a on mě.)

Třetí rande: (Míň nesmělosti. Víc vášně. Já miluju jeho a on miluje mě.)

Čtvrtý rande: (Nesmělost je pryč. Vášeň zůstala.) „Nekoupíme si prstýnky? Víš, jenom abychom doopravdy patřili k sobě?“

Pátý rande: (Vášeň zůstala. Přibyly prstýnky.)

Šestý rande: „Víš, já klidně zůstanu doma a budu se jen starat o Tebe a o domácnost“ (Záchvat nejistoty, ale vášeň vítězí. Ostatně, jsou tu přece ty prstýnky.)

Sedmý rande: „Já Tě mám tak moc rád, nikdy jsem nebyl tak šťastnej“ „Hm, já taky ne, miluju Tě, moc“. (Už kvůli tý vášni a prstýnkům.)

Osmý rande: „Vezmeš si mě?“ (Překvapení. Vášeň a prstýnky versus úlek. Tentokrát plichta.)

Devátý rande: „Víš, já Tě asi nemiluju, moc se omlouvám“. (Šok. Zděšení.Vášeň je pryč, prstýnky zůstaly. Oba. Mně.)

Nedonosili jsme lásku. Nebo potratili? Možná jsme prostě neměli být tolik opilí vášní …

***

Tento příběh je zcela fiktivní a v podstatě je pouhou terapií autora. Podobnost námětu či postav v něm účinkujících s čímkoliv a kýmkoliv reálným je zcela náhodná. Při jeho realizaci nedošlo ke zranění žádných zvířat. Vlastně, jen lidí …