ci(n)ty

Nejsem přítelem silných slov.

„Láska“

„Navždy“

„Miluju Tě“

Jenže bez nich je člověk tak slabý.

A proteinový koktejl to nezachrání …

Zase sám …

Odletěl na ptačí ostrovy. Last minute. Ale stih‘ to.

Místo dortu mám vepřové z McDonald’s. A záchod za pětikorunu.

A moc si přeju, ať na Kanárech sněží.

Kdo sakra vymyslel tu lež o HAPPY birthday?

Prej „musíš si umět říct“ …

No, jestli je vztah o tom, že si „musím říkat“, pak mi jako partner v pohodě stačí sálový počítač z roku sedmdesát a pár tuctů děrnejch štítků …

Za starých dobrých časů se emoce vyjádřila třeba zlostným třísknutím dveřmi.

Dneska je to o tom, kdo rychleji zavře ICQ …..

Jenže za tím, kdo těmi dveřmi třísknul se dalo aspoň vyběhnout …. 

Zbyly mi jen nepravidelné návštěvy restaurace, kde vaří. Láska prostě prochází žaludkem …

Vymazali jsme paměti.

V telefonech i ve vlastní hlavě.

Proč místo prostého „Smazat“ nemůžem‘ i ve své hlavě použít

ten úžasný trojhmat: CTRL+ALT+DELETE?

První rande: (Rejpám špičkou boty do země. Do očí se mu ani nepodívám. Jsem nesmělý a doufám, že mě vyléčí. Miluju ho.)

Druhý rande: (Škola nonverbální komunikace. Oči a ruce děsně ukecaný. Já miluju jeho a on mě.)

Třetí rande: (Míň nesmělosti. Víc vášně. Já miluju jeho a on miluje mě.)

Čtvrtý rande: (Nesmělost je…

… anebo tak nějak dlouho jsem byl šťastnej.

Prej, že jsem dárek k jeho narozeninám …

Bylo nám fajn, zmokli jsme spolu, spálili se spolu, milovali i pohádali. Bylo nám veselo i smutno.

Všechno spolu.

A teď je to pryč. Jak ta letní bouřka.

Jen vzduch není svěží a člověku není líp.

Bolí to. A…